28.09.2025, Starší dorost

Jaké máš pocity po podpisu první smlouvy?

Cítím se moc dobře. Určitě jsem vděčný za to, že mi můj mateřský klub nabídnul tuto příležitost, protože to není úplně běžné, aby v 17 letech někdo z Kopřivnice podepisoval smlouvu. Těším se a věřím, že budu platným hráčem.

Ne každý fanoušek má zmapovanou mládežnickou házenou. Můžeš se nám trochu představit?
Moje jméno je Šimon Knesl. Když nepočítám jeden rok v přípravce, házenou hraji od svých 10 let. Už od mých prvních krůčků mě to táhlo do brány, a to se pak i projevilo, když jsem hned v mém prvním zápase v nedalekém Novém Jičíně nastoupil tehdy už za mladší žáky mezi tři tyče.

V minulé sezóně se ti povedla velká věc. Po dlouhé době se Kopřivničan probojoval do mládežnické reprezentace. Jaká to byla zkušenost?
Zkušenost to je určitě skvělá. Trénovat a hrát po boku těch nejlepších z republiky je jenom přínos, jak na hřišti, tak mimo něj. Řekl bych, že jakmile se hráč dostane do nominace a zažije si nějaký reprezentační sraz, pozná už trochu víc profesionálnější házenkářský svět a režim, který na klubové úrovni u nás v Česku nenajdeme běžně. Trochu mě mrzí, že jsem jediný “Kopřivničák” v hledáčku. Myslím si, že u nás by si zasloužilo více kluků minimálně širší nominaci.

V osobní rovině to byl slibný rok. Čím to, že se vám však nepodařil týmový cíl a kvalifikace o postup do první ligy nedopadla dle představ?
Po téměř bezchybné základní části, kterou jsme ovládli, na nás čekala baráž ve Velkém Meziříčí. Troufnu si říct, že jsme patřili mezi favority na postup a taky jsme si věřili. Celý turnaj byl hodně vyrovnaný a bohužel se nám nakonec nepodařilo postoupit smolně o jeden gól. Myslím si, že jsme to trošku nezvládli v hlavách, já sám jsem cítil, že jsem nepředváděl to, co umím, a v dramatických koncovkách jsme to nakonec nezvládli.

I když o úplném týmovém nezdaru mluvit nejde. Podařilo se ti vyhrát dorostenecký titul, bohužel ne tedy s Kopřivnicí.
Ano, letos jsem nastoupil taky v zuberském mladším dorostu díky hostování. Jsem rád, že jsem dostal možnost zkusit si něco nového a že Zubří samotné projevilo zájem. Poznal jsem nové lidi, házenkářsky mě to posunulo zase o něco dál a navíc to cinklo ;).

Aktuálně tě bohužel na palubovce nemůžeme vídat. Můžeš nám přiblížit, jaké zranění tě potkalo a jak dlouhou očekáváš rekonvalescenci?
Momentálně jsem v takovém přípravném módu. Zotavuji se ze zranění předního a zadního křížového vazu v koleni, které jsem si přihodil na tréninku. Jsem něco málo přes čtyři měsíce po operaci, která proběhla naprosto bez problému. Během letní pauzy a části přípravy jsem byl hlavně ležák nebo pouze s ortézou. Nebylo to úplně příjemné trávit léto tímto způsobem. Každopádně to nejhorší (pro mě) je za mnou a teď už můžu pomaličku zase sportovat. Klub mi dopřává skvělou péči. Konkrétně náš fyzioterapeut Jarda Kretschmann mi moc pomáhá a všechno jde zatím prakticky perfektně. Cítím se skvěle, už se nemůžu dočkat, až se zase pomalu dostanu do haly a začnu víc nasávat atmosféru.

Rod Kneslů je v Kopřivnici považován za brankářský klan. Házenou „chytají“ i dva tvoji bratři. Je to motivace navíc, prosadit se více než sourozenci? Překonat je?
Je to vlastně docela vtipné. Jsme tři bráchové, tři gólmani a každý je v něčem jiný. Vždycky to byla motivace být lepší, ale myslím si, že mluvím za všechny tři, když řeknu, že úplně to nejlepší je krýt si záda navzájem a chytat spolu v jednom týmu. Měl jsem tu možnost chytat se starším Matějem a moc jsem si to užil. Mladší Jonáš mi ale chybí, tak třeba někdy…? Avšak nejdůležitější článek jsou naši rodiče. Náš táta nás podporuje, jak to jenom jde. Někdy mám pocit, že by se pro nás nejraději rozkrájel, když třeba hrajeme každý brácha ve stejnou dobu jinde a on si musí vybrat, kam se pojede podívat. (úsměv) Naše maminka taky sleduje každý zápas, když už ne fyzicky, tak aspoň na dálku. Máme velké štěstí!

Kdybys měl popsat své silné stránky, jak bys je definoval?
Vždycky jsem byl docela velký na svůj věk. Jinak si myslím, že moje hlavní přednost je předvídavost a čtení hry.

Jste velmi úspěšný ročník. Začínal jsi společně s Tomášem Bulou, se kterým stále tvoříš silnou dvojici, ale také s Míšou Žárským, který si již nyní připisuje starty za A-tým Karviné. Je to motivace navíc do tvrdé práce, aby sis i ty mohl co nejdříve připsat první zářez?
Na parťáky mám určitě štěstí. Jak s Bulisem, tak s Míšou jsme velcí kamarádi. Známe se už od žáčků, kde jsme spolu chytali. My jsme se tak trochu s Michalem motivovali vždycky. Myslím, že to je jenom dobře a patří to k tomu. Teď, když nehraju, tak ho sleduju a jsem rád, že se mu daří. Makej, kamaráde, ať tě nepředběhnu moc rychle. (smích)

Aktuálně náš A-tým utrpěl několik smolných porážek, avšak jedno velké pozitivum jsme viděli. Skvělé výkony předvádí Kuba Krupa. V áčku je i zkušený Víťa Pyško. Pomáhá ti sledovat takto kvalitní gólmany v akci pro další rozvoj?
Je fajn sledovat borce, kteří toho mají odchytáno více, než vůbec chodím po tomto světě. Myslím si, že se mám co učit a těším se na spolupráci s nimi. V Kopřivnici ale nikdy nebyla nouze o gólmany. Marek Žingor, Petr Chalupa… to jsou kluci, kteří chytali, když jsem začínal, a vždycky jsem k nim vzhlížel. Mám radost, že jsem se právě v minulosti mohl učit od nich. S Peťou jsem dodneška v blízkém kontaktu a určitě mi stále předává své umění a zkušenosti.

Dorost začal letos úspěšně. Na úvod si připsal drtivou výhru nad Ostravou. Jaké jsou vaše ambice pro tento ročník?
S dorostem je jednoznačný cíl postoupit zpátky do první ligy. Absolutně není o čem. Takové zápasy, jako byl ten minulý s Ostravou (se vší úctou a pokorou), rozhodně hrát nechceme. Ročník, který se nám teďka sešel, má mnohem větší cíle a ambice. Věřím, že se všichni vidíme jinde a to taky letos ukážeme.

Chtěl bys na závěr říct pár slov k fanouškům?
Od mala jsem snil o tom, předvést se před nimi v akci. Jsem moc rád, že nyní jsem o krok blíže a budu dělat vše pro to, aby se sen stal brzy realitou.

Komentář předsedy klubu Jiřího Gřese ml.: „Jsme jako klub moc rádi, že jsme se Šimonem podepsali jeho první kontrakt a tím potvrdili jeho budoucnost u nás. Je to mládežnický reprezentant a na svůj věk kluk se silnou fyzickou i mentální připraveností. Věříme, že je to první krok k tomu, kam chceme směřovat – tedy aby se v extralize a v našem A-týmu objevovalo víc vlastních odchovanců. Šíma je jasným důkazem, že když kluci chtějí a házené dávají maximum, klub si toho všimne a snahu ocení. V dorostu máme spoustu dalších kluků s potenciálem a věřím, že pokud nepoleví, brzy se taky dočkají.“