Ivo, díky, že sis na nás udělal čas. V Kopřivnici už jsi pár týdnů. Jak rychle se ti podařilo zapadnout a zvyknout si na nové prostředí?

Za čas neděkuj, to je samozřejmost. Upřímně, ještě nejsem úplně na 100 % přestěhovaný, ale ty hlavní věci už mám v bytě a můžu se tak naplno soustředit na házenou. Kolektiv je super a pomohli mi i při stěhování a samozřejmě při nějakých tradicích v šatně. Zatím je všechno super a věřím, že to tak bude pokračovat, ať už v házené, nebo i mimo palubovku.

Kdybys měl sám sebe představit fanouškům — čím je podle tebe dokážeš nejvíc zaujmout a co považuješ za své největší přednosti?

Jsem emotivní hráč. Jsem rád, když je propojení mezi hráči na hřišti a fanoušky, a tehdy se dokážu ještě víc vtáhnout do zápasu a odevzdat maximum. Moje hlavní úkoly budou v obraně a tam je moje největší přednost. Jsem tvrdý, ale férový, je potřeba umět rozdat, ale i přijmout. Směrem do útoku se ode mě budou očekávat góly hlavně z dálky, takže pomalu to skládáme herně a věřím, že to co nejdřív zaklapne.

Opustil jsi Povážskou Bystricu, slovenského vicemistra. Co za tím rozhodnutím stálo?

Kopřivnice mi nabízí velmi dobré možnosti ve všech směrech. Mám to blízko domů k rodině, dostal jsem se do kvalitnější ligy než na Slovensku, takže jako hráč můžu dál růst a zlepšovat se. Po dlouhých letech doma v Považské jsem potřeboval nový impuls. Na Slovensku jsem dosáhl všeho, co se dalo – od trojnásobného vítěze slovenského poháru, přes bronzové medaile, stříbro a titul v extralize. Prostě to chtělo změnu a nový impuls do mé kariéry.

Vedení tě představilo jako největší posilu a potenciálního lídra týmu. Přijímáš tuto roli?

Vedení do mě vkládá ambice a naděj. Já doufám, že mi vydrží zdraví, a pokud bude zdraví, jsem připraven se této role zhostit.

Do kabiny přišla spousta mladých kluků. Vidíš se i v roli mentora, nejen na hřišti, ale i po lidské stránce?

Asi ano. Přišlo hodně mladých, ale zato talentovaných a perspektivních hráčů. V kabině jsou ale i starší a zkušení hráči včetně mě. Myslím, že ten mix, co tam máme, by rozhodně fungovat mohl. Mladí musí hlavně pochopit, že jim chceme poradit a nikdo to nemyslí zle – ať už my hráči, nebo samozřejmě trenér. Je jen na nich, jestli si z toho něco vezmou, nebo ne.

Přišel jsi společně s Markem Romanem, se kterým jsi strávil několik sezón v červeno-bílém dresu. Pomohla ti jeho přítomnost při adaptaci?

Samozřejmě. Vždy je super, když přicházíte do „neznámého“ a máte někoho, s kým se znáte. S Markem bydlíme asi 100 metrů od sebe, takže chodíme spolu na trénink a trávíme spolu paradoxně více času, než když jsme hráli v Považské.

Jak bys Marka popsal? Co od něj fanoušci mohou čekat?

Marek patří k té skupině mladých hráčů, o které jsem mluvil. Z hráčského hlediska má výbornou střelu z dálky, umí motivovat a je snaživý. Věřím, že společně s ostatními mladými kluky nám „starším“ budou šlapat na paty.

Typologicky nejsi zrovna „maratonec“. Jak jsi zvládl letní dřinu během přípravy?

No to máš pravdu. (smích) Nepatřím mezi ty, co si libují v běhání, ale to je letní příprava. Období, ze kterého pak čerpáme celou sezónu, a i když to bolí, je potřeba to vždycky překousnout, protože potom se to v průběhu sezóny ukáže.

Herní část přípravy už se rozjela naplno. Na domácím turnaji O pohár ISMM group jste skončili druzí. Je to malý vzorek, ale co ti tahle první prověrka ukázala?

Tak odehráli jsme první dva zápasy po kondiční části. Skládáme to dohromady. Pro mě je to nové, protože hraji v jiném systému, než na který jsem byl zvyklý, ale kolem sebe mám partu kluků, kteří mi na každém tréninku pomáhají a trenéra, který nám důvěřuje, takže cítím, že vše jde správným směrem. Pro pohodu v týmu je samozřejmě super, když se vyhrává – ono pak jde všechno snáz. Ale jak jsem zmiňoval již výše, je nás tu skutečně hodně nových hráčů. Hlavně jde o to, abychom ty přípravné zápasy využili k sehrání, aby si trenér vyzkoušel všechny možnosti, kdo s kým může hrát a měli jsme to všechno na start sezóny nachystané, protože tam už se výsledky budou počítat.

Teď vás čeká rakouský Linz a silná mezinárodní konkurence. Co je z tvého pohledu hlavní cíl, který by si tým měl z Rakouska přivést?

V Rakousku nás čekají silné zápasy a určitě si kromě dobrého výsledku chci odnést pocit, že jsme udělali zase krok dopředu. V každém jednom směru – přes obranu, přechod do útoku a samotný útok. Každý zápas je pro nás důležitý a čím víc jich před sezónou odehrajeme, tím lépe. Taky to bude delší čas, který strávíme společně. Takže doufám, že se všichni ještě lépe poznáme a turnaj pomůže stmelení kabiny. Z které mám už nyní pocit, že funguje, jak má.

Přicházíš s medailí na krku. Hádám, že rozhodně nechceš hrát jen nějakou údržbu. Nastavil sis konkrétní ambice?

Upřímně, na začátku jsem žádný cíl neměl. Chtěl jsem jen přijít, poznat kluky, zabydlet se a postupně to nějak skládat. Po pár dnech tu vidím, že menší cíl než play off si nemůžeme dát. Já osobně věřím, že pokud se nám vyhnou zranění, můžeme překvapit a být obávaným soupeřem. Ale jak jsem zmínil, chci do play off jednoznačně. Myslím, že jiné umístění bude pro nás a pro mě osobně zklamání. A k tomu, abychom dosáhli našeho cíle, budeme potřebovat fanoušky, a proto věřím, že je svými výkony přitáhneme do haly stále víc a víc a budou stát při nás.