Rozhovor s hráčem A-týmu Otou Kanclem

Ahoj Oto, v instagramové anketě si Tě žádalo nejvíce fanoušků. Jsi znám jako poměrně velký cestovatel a prošel sis již mnohými angažmá. Můžeš nám, prosím, shrnout svůj dosavadní kariérní životopis.

Zdravím všechny čtenáře! S házenou jsem začínal doma v Košicích, kde jsem strávil čtyři roky. Poté jsem přešel do akademie Veszpremu, ve které jsem si prošel všemi mládežnickými kategoriemi a postupně se dostal až do samotného A-týmu nabitého superhvězdami. Ve 21 letech jsem přestoupil do Balatonfüredu, v jehož dresu jsem strávil tři sezóny a mimochodem si také zahrál i na letním kopřivnickém přípravném turnaji, který jsme zde vyhráli. (úsměv) Mým doposud posledním maďarským angažmábyla Oroshaza, než jsem zamířil na Moravu a přes Frýdek-Místek se dostal až do Kopřivnice.

Co z výše zmíněného výčtu považuješ za svůj dosavadní kariérní vrchol? Respektive druhý, nenapadá mě, co by angažmá v KH ISMM Kopřivnici mohlo přebít…. 

Určitě to bylo angažmá ve Vezspremu, kde jsem měl možnost působit pod skvělými trenéry, jako byli Ortega, aktuální trenér Barcelony, nebo českému fanouškovi velice dobře známý Xavi Sabaté, trenér českého národního týmu a také trenér Wisly Plock. Navíc mít šanci zahrát si po boku největších světových hvězd házené byla obrovská zkušenost a čest. Ani nevím, koho mám nyní vyzdvihnout. Namátkou zmíním jména jako Ilič, Zeitz, Chema a mnoho dalších. Když tomu přidám účast v Lize mistrů, tohle se mému aktuálnímu kopřivnickému angažmá takřka blíží. (úsměv) Nicméně pořád věřím, že vrchol mám ještě před sebou!

V Kopřivnici kroužíš svou druhou sezónu. Zvyknul sis již na zdejší život? Přeci jen jsi byl v minulosti zvyklý na větší města.

Už jsem si zvyknul. Máš pravdu, je to menší městečko, ale je zde vše, co potřebuji. Hlavně jsem zde zatím potkal vesměs samé milé lidi, kteří mě ihned vřele přijali, ať už se jednalo o spoluhráče nebo lidi pohybující se okolo klubu. Nemluvě o úžasných fanoušcích, kteří nás v každém zápase neskutečně podporují a jsou vždy našim hnacím motorem. Vše zde skutečně funguje na bázi jedné rodiny, což se mi velmi líbí. Velkým plusem je i fakt, že bydlím ve společném bytě s Edwinkom. Kdo ho zná, ví, že je to skvělý člověk, a i když si občas lezeme lehce na nervy, je fajn, že zde mám parťáka, se kterým se můžeme společně zabavit, zajít si do fitka a mám v něm prostě parťáka.

Z úst mnohých lidí z házenkářského prostředí neustále zaznívá, že se naše liga svou úrovní velmi posunula. Jak by si úroveň naší ligy vedla v konkurenci nejvyšší maďarské soutěže ve Tvých očích?

Určitě s těmi hlasy souhlasím. Česká liga má svojí kvalitu a její úroveň se neustále zvedá. Jsem zde druhým rokem, a když si jen porovnám loňský a aktuální ročník, došlo ještě k větší vyrovnanosti v tabulce. Deset týmů bojovalo až do posledního kola o účast v play-off. Velmi lize pomáhají návraty českých legend, jakými jsou Sklenák ve Frýdku, Galia v Karviné, či naposledy Horák v Lovosicích. Ti dále posouvají mladé talenty, kterých je v lize skutečně velký počet, a kteří mají před sebou zářivou budoucnost, pokud jím zdraví a motivace vydrží.

Co se porovnání týče, do toho bych se úplně pouštět nechtěl. Maďarská liga je plně profesionální soutěž, což v Česku zatím bohužel stále neplatí. Ale jak jsem řekl výše, česká liga má rozhodně svou kvalitu. Není to lehká soutěž i díky vysoké vyrovnanosti jednotlivých týmů a je sebevražda jít do jakéhokoliv zápasu na půl plynu. Ihned by se ti to vymstilo.

Kopřivnice byla vždy mužstvem, v jehož zápasech nebyla nouze o vysoký počet vstřelených gólů. Letos je však situace trochu jiná a z předzápasových komentářů našich soupeřů jde mnohdy vyčíst naopak respekt z naší obrany, které šéfujete Ty, Jarda Petřík a Radek Doležel. Kde vznikla Vaše velice dobře fungující chemie?

Můžu říct za Radka i Jardu, že jsme určitě velmi rádi, že je to takto u soupeřů vnímáno. Na druhou stranu se mě nedávno někdo ptal, jak je možné, že i když máme tak dobrou obranu, dostáváte tolik gólů? Takže jsou v tomto směru i rozdílné názory. (smích) Nicméně to je mnohdy spojeno i se stylem, kterými hrajeme, na nic nečekáme a snažíme se odehrát zápasy na velký počet útoků. Naše dobrá spolupráce vychází určitě ze skvělé chemie v týmu, s kluky máme stejné názory a pohled na házenou. Zároveň je super, že jsme každý typově odlišný, takže se i skvěle doplňujeme. Když kdokoliv z nás vidí určité věci jinak, ihned se o tom snažíme bavit, ať fungujeme jako jeden celek. Neustále se spolu bavíme o obraně a snažíme se jí posouvat dopředu.

Pojďme přejít k hořké realitě posledních týdnů. Bohužel jsme po pěti letech nepostoupili do prestižních bojů play-off. Kde vidíš hlavní důvod tohoto neúspěchu a jak složité bude do zbytku sezóny hledat motivaci?

Určitě je to obrovské zklamání. Play-off byl náš jednoznačný cíl. Vše je o to těžší, že jsme byli velmi blízko postupu a přišli jsme o něj vlastně až v posledním zápase, což vše ještě více umocňuje. Přiznám se, že jsem po zápase nemohl ani usnout, jak jsem byl z nepostupu znechucený, ale bohužel i tohle je sport, musíme jít dále, nic jiného nám nezbývá. Motivace bychom měli mít stále. Musíme se pokusit vyhrát všechny zbývající zápasy a dokázat tak, že naše místo je v play-off tím, že skončíme na devátém místě. Je to naší povinností už jen proto, abychom fanouškům alespoň z části vrátili jejich úžasnou podporu v průběhu celé sezóny. To, že jsou ochotní nás přijet podpořit i do Prahy, kde nám vytvoří vlastně domácí prostředí, není samozřejmost a všichni v týmu si to uvědomujeme. Tímto bych jim chtěl jménem celého týmu ze srdce poděkovat. Moc si Vás vážíme!

Na špici střeleckých listin Tě hledat nemůžeme, ale je jedna kategorie, které vládneš. V tabulce trestů jsi na prvním místě. Čím si to vysvětluješ?

Dobrá otázka. Taky to nechápu! (smích) Zajímavé je, že zde v Česku se nejedná o moje první prvenství tohoto typu. Tento titul se mi podařilo získat již v maďarské lize. Osobně to přikládám asi mým velkým emocím při zápasech. Ty mě občas zaženou do věcí, které mě mnohdy zpětně trochu mrzí. Každopádně snažím se to korigovat, ale očividně to ne vždy vyjde. (úsměv)

V klubu nepůsobíš jen jako hráč, ale nárazově vypomáháš i s tréninkem mládežnických kategorií. Je to cesta, která by tě v budoucnu bavila, a které by ses chtěl v budoucnu věnovat?

I díky velkému počtu zranění, které jsem v minulosti měl, zejména pak vážné zranění ramene, jsem musel zvažovat, co by bylo, kdybych se již na hřiště vrátit nemohl. Tehdy mi bylo teprve nějakých 22 let, když jsem měl rozhovor s mým otcem, který mě ihned upozorňoval, že pokud návrat nebude možný, musím okamžitě začít s nějakým smysluplným studiem, nebo rozjet kariéru u něj ve firmě, o čemž jsem však já nechtěl ani slyšet. Proto jsem začal v Budapešti studovat trenérskou licenci na fakultě tělovýchovy a sportu. Aktuálně vlastním B-licenci. Jelikož házená je vlastně prakticky jediná věc, co jsem doposud v životě dělal, chtěl bych se kolem ní pohybovat i v budoucnu po konci kariéry a postupně si trenérskou licenci navýšit až na úroveň master coach. Házenou miluji a trenéřina je věc, které bych se chtěl určitě jednou naplno věnovat.

Konec sezóny se kvapem blíží a nejeden fanoušek již pomrkává po té následující. Můžeš nám potvrdit, či naznačit, jestli již máš nějaké plány, kde budeš působit? Pokud ne, je alespoň Kopřivnice jednou z variant jako budoucí působiště? 

Momentálně ještě stoprocentně nevím, kde budu působit v příští sezóně. Můžu říci, že jednou z možností je určitě i Kopřivnice, rozhodně tuto variantu nevylučuji. Jak už jsem zmínil, Kopřivnice mi přirostla k srdci, našel jsem zde jednu velkou rodinu a odcházelo by se mi těžko, ale pokud přijde dobrá nabídka, která by dávala smysl po lidské i sportovní stránce, bude potřeba si vše vyhodnotit. Rozhodovat se ale budu až po konci sezóny. Teď je prioritou jednoznačně KH ISMM Kopřivnice.