První pozvánka na reprezentační sraz? Splněný sen, hlásí házenkář Patrik Fulnek

Jaký to je pocit obdržet poprvé pozvánku na sraz seniorské házenkářské reprezentace? 

Zrovna jsem četl článek s Honzou Zbránkem a vyjádřím to asi stejně, že dostat takovou příležitost je splněný sen. Prostě něco neskutečného. Už jako malý kluk jsem po tom toužil. Jezdíval jsem s tátou na zápasy reprezentace a obdivoval každého, kdo tam hraje. V současné době můžu říct, že je to vrchol mé kariéry. 

Kdo Vás o pozvánce informoval? 

Jako první mi volal jeden z trenérů reprezentace, Honza Filip. 

Jak dlouho trvá takový první rozhovor s reprezentačním trenérem? 

No, začátek hovoru jsem musel chvilku pozdržet. Začal jsem totiž pracovat ve školství a zrovna byla přestávka, takže jsem vůbec nerozuměl, kdo volá. Až v kabinetu jsem se to dozvěděl. No a pak trval hovor asi 3 nebo 4 minutky. Ale mě to uběhlo strašně rychle, protože mě zaplavila obrovská radost. 

Překvapila vás nominace? 

Strašně moc. Vůbec jsem s tím nepočítal. Dostal jsem dvakrát pozvánku jako náhradník, myslel jsem, že to je v současné době asi můj strop. To, že mě trenéři chtějí vyzkoušet, mě neuvěřitelně těší a motivuje na sobě dále pracovat. 

Jak reagovali na vaši pozvánku spoluhráči v kabině? 

Velice pozitivně, kluci z Kopru jsou skvělí. Každý se mě na repre vyptával, bylo to pro mě moc povzbuzující, že jeví takový zájem. Všichni mi pogratulovali a popřáli hodně štěstí. Samozřejmě, že pak přišly na toto téma srandičky a takové klasické týmové vtípky. Když jsem si třeba zašel do posilovny, tak jsem potom slýchával, že za ten týden už stejně nic nedoženu, ať se na to vykašlu. A největší radost mají kluci z pokuty, kterou budu muset zaplatit do týmové kasy. (smích) 

Na co, nebo na koho se na reprezentačním srazu nejvíce těšíte? 

Na spoluhráče. Těším se na Martina Galiu a Pavla Horáka, a to asi z toho důvodu, že jsem je jako třináctiletý kluk sledoval a chodil si k nim pro podpisy po zápasech reprezentace. Na kluky, co hrají nejvyšší soutěže v zahraničí. Na kluky mého věku, co šli nedávno hrát ven, a vidět, jak moc se posunuli. A na kluky z extraligy, protože i když se dobře známe, bude zajímavé poznat je jako spoluhráče a ne jako soupeře. A na celé to dění kolem reprezentace, bude to úžasná zkušenost. 

Cítíte před odjezdem do Plzně nervozitu, když se jedná o vaši premiéru? 

Ano, cítím. Jsem nervózní z toho, že jsem nervózní. Když jsem se před rokem a půl dozvěděl, že budu nominovaný jako náhradník na jednu z reprezentačních akcí, zahrál jsem zbytek sezóny katastrofálně. Byl jsem nervózní a přemotivovaný, že si to musím zasloužit a ukázat se za každou cenu, což ve výsledku hodně ovlivnilo moje výkony v klubu. Myslím, že teď budu prožívat podobné emoce, ale pokusím se po předchozí zkušenosti lépe pracovat se svojí psychikou. 

S jakým cílem jedete na reprezentační sraz? 

Mým cílem je určitě ukázat maximální nasazení a předvést co nejlepší výkon. Rychle si osvojit signály, posbírat co nejvíce zkušeností a ukázat, že při absenci středních spojek, se mnou můžou trenéři počítat jako s jednou z variant. Také se pokusit o nominaci do Švýcarska a pokud to nevýjde, odjet s pocitem, že jsem odmakal a užil si každý trénink. 

V minulosti jste oblékl dres juniorské házenkářské reprezentace. Jaké máte na tuto dobu vzpomínky? 

Nejdřív se mi vybaví asi můj první sraz v Rakousku. Tam jsme na jeden zápas jeli Redbull autobusem, ze kterého byli všichni nadšení. Byly tam pro nás nachystané mrazáky s plechovkami Redbullu, což si každý z nás užíval. Jinak se mi vybaví, ne moc pozitivní vzpomínka, když jsme hráli kvalifikaci na MS světa, tak po prvním vyhraném zápase s Makedonií jsme prohráli s Francií o 18 branek. Každopádně, být na jakémkoliv srazu, byl pro mě skvělý pocit. 

Autor: Martin Petřek