První pozvánka na reprezentační sraz? Splněný sen, hlásí házenkář Patrik Fulnek

Kopřivnický házenkář Patrik Fulnek se ve 24 letech dočkal premiérové pozvánky na sraz národního týmu. "Splněný sen!" říká. 

Jaký to je pocit obdržet poprvé pozvánku na sraz seniorské házenkářské reprezentace? 

Zrovna jsem četl článek s Honzou Zbránkem a vyjádřím to asi stejně, že dostat takovou příležitost je splněný sen. Prostě něco neskutečného. Už jako malý kluk jsem po tom toužil. Jezdíval jsem s tátou na zápasy reprezentace a obdivoval každého, kdo tam hraje. V současné době můžu říct, že je to vrchol mé kariéry. 

Kdo Vás o pozvánce informoval? 

Jako první mi volal jeden z trenérů reprezentace, Honza Filip. 

Jak dlouho trvá takový první rozhovor s reprezentačním trenérem? 

No, začátek hovoru jsem musel chvilku pozdržet. Začal jsem totiž pracovat ve školství a zrovna byla přestávka, takže jsem vůbec nerozuměl, kdo volá. Až v kabinetu jsem se to dozvěděl. No a pak trval hovor asi 3 nebo 4 minutky. Ale mě to uběhlo strašně rychle, protože mě zaplavila obrovská radost. 

Překvapila vás nominace? 

Strašně moc. Vůbec jsem s tím nepočítal. Dostal jsem dvakrát pozvánku jako náhradník, myslel jsem, že to je v současné době asi můj strop. To, že mě trenéři chtějí vyzkoušet, mě neuvěřitelně těší a motivuje na sobě dále pracovat. 

Jak reagovali na vaši pozvánku spoluhráči v kabině? 

Velice pozitivně, kluci z Kopru jsou skvělí. Každý se mě na repre vyptával, bylo to pro mě moc povzbuzující, že jeví takový zájem. Všichni mi pogratulovali a popřáli hodně štěstí. Samozřejmě, že pak přišly na toto téma srandičky a takové klasické týmové vtípky. Když jsem si třeba zašel do posilovny, tak jsem potom slýchával, že za ten týden už stejně nic nedoženu, ať se na to vykašlu. A největší radost mají kluci z pokuty, kterou budu muset zaplatit do týmové kasy. (smích) 

Na co, nebo na koho se na reprezentačním srazu nejvíce těšíte? 

Na spoluhráče. Těším se na Martina Galiu a Pavla Horáka, a to asi z toho důvodu, že jsem je jako třináctiletý kluk sledoval a chodil si k nim pro podpisy po zápasech reprezentace. Na kluky, co hrají nejvyšší soutěže v zahraničí. Na kluky mého věku, co šli nedávno hrát ven, a vidět, jak moc se posunuli. A na kluky z extraligy, protože i když se dobře známe, bude zajímavé poznat je jako spoluhráče a ne jako soupeře. A na celé to dění kolem reprezentace, bude to úžasná zkušenost. 

Cítíte před odjezdem do Plzně nervozitu, když se jedná o vaši premiéru? 

Ano, cítím. Jsem nervózní z toho, že jsem nervózní. Když jsem se před rokem a půl dozvěděl, že budu nominovaný jako náhradník na jednu z reprezentačních akcí, zahrál jsem zbytek sezóny katastrofálně. Byl jsem nervózní a přemotivovaný, že si to musím zasloužit a ukázat se za každou cenu, což ve výsledku hodně ovlivnilo moje výkony v klubu. Myslím, že teď budu prožívat podobné emoce, ale pokusím se po předchozí zkušenosti lépe pracovat se svojí psychikou. 

S jakým cílem jedete na reprezentační sraz? 

Mým cílem je určitě ukázat maximální nasazení a předvést co nejlepší výkon. Rychle si osvojit signály, posbírat co nejvíce zkušeností a ukázat, že při absenci středních spojek, se mnou můžou trenéři počítat jako s jednou z variant. Také se pokusit o nominaci do Švýcarska a pokud to nevýjde, odjet s pocitem, že jsem odmakal a užil si každý trénink. 

V minulosti jste oblékl dres juniorské házenkářské reprezentace. Jaké máte na tuto dobu vzpomínky? 

Nejdřív se mi vybaví asi můj první sraz v Rakousku. Tam jsme na jeden zápas jeli Redbull autobusem, ze kterého byli všichni nadšení. Byly tam pro nás nachystané mrazáky s plechovkami Redbullu, což si každý z nás užíval. Jinak se mi vybaví, ne moc pozitivní vzpomínka, když jsme hráli kvalifikaci na MS světa, tak po prvním vyhraném zápase s Makedonií jsme prohráli s Francií o 18 branek. Každopádně, být na jakémkoliv srazu, byl pro mě skvělý pocit. 


Autor: Martin Petřek