Nikdy jsem si nepředstavoval, že se ocitnu v týmu z České republiky, říká v rozhovoru portorický pivot Edwin Brito Benítez

V kolika letech jste začal s házenou a kdo Vás k ní přivedl?

Začal jsem hrát házenou na škole se svými spolužáky, kteří mě pozvali, abych si s nimi zahrál za jeden místní školní tým. V té době mi bylo 18 let a s některými spolužáky se stále setkávám v národním týmu.

Zkoušel jste i jiné sporty?

Ano, hrával jsem volejbal a taky basketbal ve škole.

Jak se zrodil Váš přestup do Kopřivnice?

Hledal jsem si angažmá, když jeden můj kamarád z Chile, mi řekl, že jeho známý je hráčský agent a hledá pivota. Dal jsem se s ním tedy do řeči a poslal mu nějaké video. Byl jsem opravdu překvapen, že to nakonec vyšlo, nikdy jsem si nepředstavoval, že se ocitnu v týmu z České republiky.

Co jste věděl před vašim příchodem o České republice?

V podstatě jsem o České republice nevěděl vůbec nic, ano, slyšel jsem, že Praha je krásné, turistické místo, ale žádné další informace o zemi jsem neměl. Z házenkářského prostředí jsem samozřejmě znal Filipa Jíchu a Pavla Horáka, který kdysi hrával s mým trenérem.

A jak se vám tady zatím žije? Jak se vám líbí v Česku?

Je to neskutečné, myslím, že jsem na nejlepším místě, kde jsem mohl být. Po osobní stránce se tu cítím opravdu dobře a bezpečně. Jenom se trochu ještě vypořádávám s počasím, to je trochu rozdílné než na co jsem zvyklý, ale určitě se časem přizpůsobím.

V minulosti jste působil v portorickém klubu HB Gigantes a poté ve španělských klubech Cajasur Córdoba de Balonmano a ARS Palma del Rio. Zkuste srovnat klubový život v těchto zemích a v Kopřivnici.

Vlastně můj úplně první klub byl Rio Grande, z města, ze kterého pocházím, až z něj jsem měl možnost se dostat HB Gigantes. Odtud jsem zamířil pro změnu do Španělska, kde jsem půl roku hrál za tým Cajasur Cordoba. Následující půlrok jsem hrál druhou nejvyšší soutěž v týmu Palma del Rio, kde mimochodem hrál i trenér Luba v době, kdy klub působil v Asobal lize. Myslím, že tady je házená brána více seriózně, profesionálně, i fanoušci. Veškerá atmosféra v klubu je jenom o házené. Ve Španělsku lidé házenou znají dobře, ale pouze až tehdy, jestli hrajete nejvyšší soutěž, to je asi zatím pro mě největší rozdíl.

V Kopřivnici působíte se spoluhráčem Victorem Donosem, se kterým se potkáváte jako soupeři na panamerických hrách. Věděli jste o sobě, když jste se potkali v Kopřivnici?

Poprvé jsem slyšel o Victorovi Donosovi na panamerických hrách 2018, ale mezi námi nebylo žádné přátelství, jaké panuje nyní. Znal jsem ho a jeho spoluhráče pouze jako hráče národního týmu Chile. Ale to všechno se změnilo asi před dvěma nebo třemi měsíci. Byl jsem v Limě a Victor, jelikož věděl o moji situaci, že se chystám do ČR, mě oslovil a začali jsme být více v kontaktu, až se z nás stali dobří přátelé, bylo to od něj opravdu pěkné gesto.

A kdo je lepší? Chile nebo Portoriko?

Očividně, je to Chile. (smích)

Jaké podmínky jsou pro házenou v Portoriku? V čem spatřujete ve srovnání s Českou republikou největší rozdíl?

Největším rozdílem je, že v Portoriku máme pouze kolem 6 či 7 dospělých týmů a kolem 10 a 15 dětských, takže zde není úplně konkurenční prostředí a regulérní soutěž. Jednou za měsíc či dva se odehrají nějaká utkání formou turnaje, obdobně jsou na tom i dětské soutěže. Kvůli tomu se proto nemůže házená v Portoriku srovnávat s ostatními sporty, např. když se dítě rozhodně dělat nějaký sport, bude preferovat více známější sport v zemi jako je třeba basketbal či volejbal a pouze malé procento dětí se rozhodne pro házenou. A taky další podstatnou věci je fakt, že házená v Portoriku není na profesionální úrovni.

Kdo je vaším idolem ze světových hráčů?

Vlastně mám dva nejoblíbenější hráče a samozřejmě hrající stejnou pozici jako já. Je to Bertrand Gille a Rolando Urios. Obdivoval jsem je od samotných začátků mé házenkářské kariéry. Dokonce jsem měl možnost se setkat s Rolandem Uriosem, jelikož trénoval národní tým Dominikánské republiky.

Když zrovna nehrajete házenou, jak trávíte v Kopřivnici volný čas? Hledáte si zde i nějakou práci?

Nyní, jelikož ještě nepracuji, ale brzdy budu pracovat pro jednu firmu v Kopřivnici, tak odpočívám koukáním na youtube a netflix nebo vařím. Taky chodím pravidelně asi 3 až 4 týdně do posilovny nebo jsem v kontaktu se svojí rodinou a kamarády, mám tak 10 hovorů denně, každý 30-40 minut dlouhý. Obvykle spolu mluvíme večer po tréninku kvůli jinému časovému pásmu. Například, moje babička mi volá každé ráno portorického času, a dokonce kvůli mně začala používat aplikaci whatsapp, což je úplně úžasné. (smích)

Stihl jste už na Moravě navštívit i jiná města?

Navštívil jsem Nový Jičín a Ostravu, ale pouze v obchoďáku a na krátký čas. Rád bych se do Ostravy vrátil a navštívil centrum města a okolí. Taky bych chtěl nějaký čas strávit v Praze a navštívit její památky. Kromě toho jsem byl pouze ve městech, kde jsme odehráli soutěžní utkání, tak to se moc nepočítá.

Ochutnal už jste nějakou místní specialitu? Hodně odlišná je česká strava od té karibské...

Ano, poprvé co jsem byl tady v restauraci, tak jsem něco zkusil, a bylo to opravdu dobré, ale sám bych si to nebyl schopný uvařit (pozn. svíčková?). Taky jsem zkusil "škvarkovou pomazánku". V Portoriku obvykle všechno smažíme, jako kuře, ryby, maso, mořské plody a dáváme s rýží či fazolemi jako přílohu.

Co říkáte na české pivo? Chutná vám?

Ano, české pivo je perfektní. (smích)

Vraťme se ale zase k házené. Co říkáte na atmosféru, která v Kopřivnici panuje na domácích zápasech? Například na zápase se Zubřím padl v hale divácký rekord. Jaký to byl pro vás pocit hrát doma v takové atmosféře? 

Bylo to opravdu skvělé. Někdy, když jste domácí tým a máte úžasnou podporu od fanoušků, tak to zároveň může být i trochu svazující, protože se chcete předvést, jak nejlépe umíte a nechcete fanoušky zklamat. Vždycky je dobré mít za sebou takovou podporu lidí, kteří vás během zápasu naplňují energií. Byl to skvělý zážitek.

Z dosavadních odehraných zápasů jste vytěžili devítibodový přísun. Jak jste spokojený s výsledky a umístěním družstva v tabulce?

Nyní se nám daří, tým se sehrává každým zápasem a neleží na nás takový tlak. Ale zápasy na začátku sezony byly opravdu obtížné. Musíme to udržet tak, jak to momentálně máme nastavené, což půjde jedině tvrdou dřinou.

Chtěl byste něco vzkázat fanouškům?

Určitě bych chtěl poděkovat všem fanouškům za úžasnou podporu a přeji si, aby takhle pokračovala i po celou sezonu, jelikož nás čekají těžké zápasy, ve kterých vás budeme potřebovat. My do toho dáme všechno, uděláme pořádnou show a věřím, že vy také.

Autor: Martin Petřek

Foto: Ivan Pilát, Daniel Hojník