Byla to jízda, díky všem, usmívá se odcházející brankář Marek Žingor

A bylo to hodně silné a emotivní loučení, které si dlouholetá opora týmu a odchovanec Kopřivnice náležitě vychutnal. "Byla to krásná rozlučka a moc jsem si to užil. Pobrečím si asi až doma (smích). Příští sezonu už v týmu nebudu, tahle byla poje poslední. Je to hlavně z důvodu zdravotních, ale také rodinných. Čekáme druhé miminko, takže toho teď bude celkem hodně," usmíval se krátce po utkání při vysvětlování svého odcházení brankář házenkářů Kopřivnice Marek Žingor.

Marku, končíte v pouhých 29 letech, což není tak obvyklé. Zřejmě za tím je především zdravotní stránka …

Je to tak. Bohužel je to hlavně ze zdravotních důvodů. Už deset let hraju s cukrovkou, musím si píchat inzulin, což samozřejmě moc nejde dohromady s extraligou. Pro diabetika je extrémně důležitý režim a k tomu moc extraligová zátěž nesedí. To je asi hlavní důvod. 

Je možné, že si časem všechno nějak sedne, nebo se to kolem cukrovky trochu zlepší a můžete se zase někdy objevit v brance nebo jinde v organizaci KH Kopřivnice?

Tak v Kopřivnici chytám vlastně celý život, takže kdyby někdy něco mělo ještě být, tak jedině tady. Nebudu se bránit vlastně ani případnému návratu do brány, ale musí mně to dávat smysl jak po stránce rodinné, tak po stránce zdravotní. Celý život jsem byl zvyklý sportovat, tak mi to určitě bude chybět, ale teď si dám určitě pauzu. Na zápasy se budu chodit dívat a postupem času asi lépe uvidíme, jestli se nějakým způsobem třeba zapojím do chodu klubu.

Po zápase s Hranicemi vás dlouho vytleskávali spoluhráči, fanoušci skandovali vaše jméno, … příjemné, ale jistě zároveň i těžké loučení…

Bylo to příjemné a moc mě to potěšilo. Spoluhráčům a hlavně fanouškům bych moc rád poděkoval nejen za dnešek a rozloučení se mnou, ale také za celou sezonu. Jejich podpora celý rok byla super a jsme za to moc rádi.

Jaká vlastně byla sezona 2022-2023 očima Marka Žingora?

Byla zvláštní hlavně tím, že tam byl Prešov a také tím, že nově bylo celkem čtrnáct týmů. Myslím si, že jsme v play-out ukázali, že jsme do play-off patřili, ale bohužel se sešlo mnoho okolností, kvůli kterým nám ta kýžená osmička utekla. Já se snažím brát věci takové, jaké jsou, takže jsem se s tím nějak vyrovnal. Obecně ale nás to samozřejmě všechny moc mrzí, do play-off jsme chtěli a těsně to uniklo, což vždycky bolí. Raději bych se loučil po nějakém zápase play-off, ale bohužel to těsně nevyšlo a museli jsme hrát play-out. Ale i takový je sportovní život.

Když se ohlédnete za kariérou, co řadíte nejvýše? Jsou to starty v juniorské reprezentaci v letech 2011-2012 ? Nebo něco jiného?

Mám několik momentů, které řadím ve sportovní kariéře nejvýše. Jednak jsou to ty zmiňované starty za juniorskou reprezentaci. Byla tam dobrá parta, v brance jsme byli s Davidem Machalickým a Vítem Pyškem, kteří stále chytají extraligu. Zahrál jsem si i proti klukům, kteří jsou dnes top hráči světa, jako třeba Harald Reinkind, elitní levoruká spojka Norska a THW Kiel v Bundeslize. Druhý vrchol pro mě bylo akademické mistrovství světa 2018 v Chorvatsku. Tam nám to o jeden zápas uteklo a mohli jsme hrát o medaile, ale i šesté místo nebylo zlé. Byla tam skvělá parta a byl to super zážitek. Jako třetí bych rád připomněl sezonu 2018-19, ve které jsme po základní části extraligy skončili třetí, což beru jako velký úspěch. Sice jsme pak vypadli hned ve čtvrtfinále s Jičínem 1:3 na zápasy, kde nám to vůbec nevyšlo, ale s odstupem na tuto sezonu vzpomínám moc rád a beru ji jako úspěch.

Celou kariéru jste odehrál doma. Co Vás první napadne při otázce – jaké to bylo?

Celkově to byla jedna velká jízda, většinou směrem nahoru, občas taky dolů, tak jak to bývá v životě i ve sportu. V Kopřivnici vždy byla skvělá parta, kabina a vůbec celý klub, a to se vším, co ke sportu patří. Rozhodně budu vzpomínat jen v dobrém a ještě jednou díky všem za podporu.

Autor: Marek Havran