Rozhovor s mediálním pracovníkem KH Kopřivnice Martinem Petřekem

27.10.2017

V extralize probíhá reprezentační přestávka, a proto je vhodný okamžik zkrátit si čekání dalším rozhovorem, který za tým připravil brankář Marek Žingor. Tentokráte však půjde o trochu netradiční rozhovor, jelikož vypovídat bude házenkářský nadšenec a mediální pracovník KH Martin Petřek, který má na starosti nejen facebookové či webové stránky kopřivnického klubu.

Ahoj Martine, na začátek tradiční otázka, pověz nám něco o sobě, jak ses vůbec dostal k házené, hrál jsi ji aktivně?

Jelikož pocházím z házenkářské rodiny, tak je pro mě házená už od mala nedílnou součástí života. Můj taťka hrál celý život házenou a po skončení kariéry také u ní zůstal, takže jsem měl k házené vždy velice blízko. U házené jsem s ním prožil spoustu krásných let a jsem mu za to vděčný, to je bez debat. Od mala jsem ale hrál aktivně lední hokej. Po několika letech jsem do toho zkusil zapojit i házenou, ale nešlo to zváladat. Jelikož jsem se hokeji věnoval delší dobu a s házenou jsem začal dost pozdě, tak jsem i u hokeje nakonec zůstal. V patnácti letech ale bohužel přišly nějaké zdravotní problémy a musel jsem hokejovou kariéru ukončit. Od té doby jsem se začal ještě více pohybovat v házené, kterou jsem vždy miloval a kterou se u nás doma žilo. V roce 2008 pak stála předemnou nová výzva. V tomto roce jsem dostal nabídku komentovat na textových on-line přenosech házenkářské utkání ze Zubří. Byla to pro mě opravdová výzva, ale měl jsem velkých strach. Smysluplné komentování házené není totiž vůbec nic jednoduchého. Házená je dynamická a rychlá hra, která se přelévá ze strany na stranu a podat o utkání výstižné a zajímavé informace nedokáže každý. Člověk nesmí ani na chvíli ztratit koncentraci, musí umět opravdu rychle psát, vyjadřovat se a zároveň musí být schopný po očku sledovat, co se děje na hřišti. Nevěděl jsem, jestli na to mám. Tehdy jsem si říkal, že budu rád, jestli přežiju jednu extraligovou sezonu. Nakonec jsem ale vše zvládnul. Po letech jsem dostal na onlajnech důvěru a několikrát jsem si dokonce vyzkoušel komentovat například finálové zápasy házenkářského mistrovství světa a Evropy, což bylo pro mě na začátku nepředstavitelné. Na tyto chvíle rád vzpomínám, splnily se mi sny, i když jsem kolikrát kvůli předzápasové přípravě nespal celou noc. Během té doby jsem také začal psát nejrůznější články o házené, které někdy putovaly na různé facebookové profily nebo házenkářské weby.

V klubu momentálně zastáváš pozici mediálního pracovníka, jak ses k této funkci vlastně dostal?

V loňské sezoně jsem byl osloven bývalým trenérem Vávrou, kterému se líbily mé házenkářské články, komentování házenkářských utkání na on-line přenosech a pozici PR pracovníka mi nabídl. Hodně stál o to, abych tuto funkci v klubu vykonával já. Jeho nabídky jsem si velice vážil, ale po pravdě jsem chvíli přemýšlel, jestli tuto nabídku příjmout, protože už tak můj život vyplňovala z převážné části házená a nebyl jsem si jistý, jestli bych se této funkci mohl věnovat na 100 procent. Nikdy totiž nedělám věci na půl. Nakonec jsem ale jeho nabídku příjmul. Po červnových volbách, které přinesly v klubu spoustu změn, jsem byl naopak osloven Lubou Veřmiřovským, který měl zájem, abych v klubu na této pozici dále setrval já. Vůči mému překvapení jsem obdržel nabídky na stejnou nebo podobnou práci i z jiných extraligových klubů, ale chtěl jsem zůstat tady a nabídku od Luby jsem přijal, i když mi spousta lidí z mého okolí radila, abych na chvíli vypnul. Můj život totiž za poslední roky dospěl mnohokrát do takové podoby, že jsem se házené věnoval a žil jí ve dne v noci. Kolikrát jsem skoro ani nespal a v mé práci, která mě živí,  jsem často i potají držel telefon v ruce a pořád jsem se něčemu věnoval. Nedokázal jsem se od házené odpoutat. Poté jsem třeba přišel v jedenáct večer z práce domů a do sedmi do rána jsem se znovu věnoval práci okolo házené, pak čtyři hodiny spánku a šel jsem na zápas nebo znovu do práce. Často to je pro mě velice náročné. Skloubit práci v Novém Jičíně, která mě živí, komentování na onlajnech, pozici PR pracovníka a další věci, kterým se v házené věnuju. Na druhou stranu musím ale říct, že mě práce v tomto nádherném sportu neskutečně nabíjí a baví. A další věcí je, že jsem holt házenkářský fanatik. Spousta lidí mě považuje v dobrém slova smyslu za šílence, protože na házenou myslím nebo se o ní dokážu bavit i čtyřiadvacet hodin denně. Kolikrát o ničem jiném nemluvím, jenom o házené. Nikdy nedokážu vypnout a myslet na něco jiného, ale mě to prostě baví. Házená je zkrátka celý můj život.

Od počátku sezóny vidíme nárůst příspěvků na facebookových a webových stránkách klubu, což osobně hodnotím velice pozitivně, co má tedy takový mediální pracovník na starosti?

Mým primárním úkolem v klubu je vytvářet a vkládat na naš web a všechny facebookové profily KH Kopřivnice zpravodajství o veškerém dění, výsledcích, změnách a aktuálních aktivitách. Také komunikuju s PR pracovníky jiných klubů, médii, uvádím tiskové konference, snažím se vytvářet a organizovat různé ankety, soutěže apd. Pracovníci PR by měli být zkrátka schopní vytvářet originální sdělení, vybírat a poutavě sdělovat zajímavé příběhy a informace, komunikovat s médii a vytvářet a organizovat různé akce.

Mimo sociální sítě se rovněž pro fanoušky rozjely i další aktivity, je např. možné zakoupit dresík do auta či jiné klubové doplňky. Také nedávno probíhalo hlasování a výběr nového maskota. Chystáte se v tomhle směru rozjet nějaké další nápady?

Samozřejmě chystáme i další věci a neustále se snažíme s vedením klubu něco vymýšlet, abychom katapultovali házenou v Kopřivnici ve všech směrech do jiných výšin. Pochopitelně ale nechci nic prozrazovat. Nebylo by to už překvapení. :-)

Je o tobě známo, že jsi házenkářský nadšenec, házené věnuješ spoustu času a navštívil jsi mnoho nejrůznějších akcích, co je tvůj dosavadní největší házenkářský zážitek?

Největší házenkářský zážitek? Odpovím bez váhání - jednoznačně Final4, které se každoročně koná v Kolíně nad Rýnem, který se vždy na přelomu května a června promění v centrum té nejlepší evropské házené. Kolín nad Rýnem žije závěrečným turnajem házenkářské Ligy mistrů dnem i nocí a panuje zde opravdové házenkářske šílenství. Člověk se tu skoro ani nevyspí. :-) Final4 osobně považuji za nejlépe organizovanou záležitost EHF. Final4 je právem považováno za házenkářský svátek. Návštěvníky tohoto velkolepého turnaje, kde se vždy o víkendu odehrají semifinálová a finálová utkání čtyř nejlepších týmů házenkářských Evropy, čeká nejen nabitý víkend plný špičkových zápasů, bohatý doprovodný program, ale také úžasná atmosféra vyprodané dvacetitisícové Lanxess arény, která poskytuje závěrečnému turnaji Ligy mistrů doslova elektrizující atmosféru. Zápasy házenkářské Ligy mistrů jsou opravdu neskutečným zážitkem, Final4 je ale Everestem těchto zážitků! Třešničkou na dortu pak pro mě mimo jiné třeba byl přátelský rozhovor s dvojnásobným olympijským vítězem Nikolou Karabatićem a trenérem polských Kielcí Talantem Dujšebajevem, který byl v minulosti vyhlášen druhým nejlepším házenkářem dvacátého století. Na Final4 jsem zavítal již třikrát a jsou to zážitky na celý život. Každému bych to přál zažít.

Poslední otázkou bych se rád zeptal, jak hodnotíš momentální postavení týmu a předváděnou hru? Jde vidět změna, kterou si kádr prošel pod vedením nového trenérského dua?

Změna pod vedením nové trenérské dvojice je určitě viditelná. Kopřivnice má v letošní sezóně drive a ukazuje se ve velmi dobrém světle. Nový trenér Luba Veřmiřovský vtiskl družstvu dobrý herní projev a na výsledcích je to znát. Myslím si, že nová trenérská dvojice odvádí s klukama skvělou práci. Kopřivnice jde určitě herně nahoru. Za sebe tedy můžu říct, že jsem více než spokojený, a to jak s postavením v tabulce, tak s předváděnou hrou. Myslím si, že tohle spoustu lidí nečekalo. V celém městě panuje nadšení.  Je to super, ale nesmíme zapomenout na to, že máme za sebou šest kol a je před námi ještě spoustu zápasů. Každopádně věřím tomu, že se kluci za čas můžou vyšvihnout vysoko. Na tréninku makají, posouvají se a v zápasech předvádí skvělý týmový výkon. Kolikrát vidím, že by na hřišti nechali život. Jsem z nich nadšený a také oni mi dodávají mnoho sil a energie pro mou práci.

Autor rozhovoru: Marek Žingor