Rozhovor s extraligovým házenkářem Jardou Petříkem

30.10.2017

Kopřivničtí házenkáři se pilně připravují na své další zápasy v české extralize, a přesto si jeden z nich utrhl ze svého volného času, aby mohl udělat rozhovor. Je jím Jarda Petřík.

1. Jardo, extraligu máte skvěle rozehranou. Po šesti kolech ztrácíte dva body na lídra. Objevují se hlasy, že tým má minimálně na play-off. Jak to vidíš ty?

Do nového ročníku extraligy jsme vstoupili velmi dobře, podařilo se nám vyhrát první zápas v Novém Veselí. Myslím, že toto vítězství nám pomohlo do dalších zápasů na domácí palubovce. Následovaly tři domácí utkání, ze kterých jsme urvali 4 body a o další 2 body jsme přišli až v 60 minutě sedmimetrovým hodem, kdy Zubři od nás odvezlo body.

Ztrácíme dva body na lídra tabulky, myslím si, že toto je pro nás motivaci do dalších kol extraligy. My se snažíme jít od zápasu k zápase a nedívat se na to, jestli jsme první nebo druzí. Že se objevují hlasy, že tým má na play-off, samozřejmě, tyto informace přicházejí, je to logické, jelikož se nám daří a do haly chodí čím dál více lidí. Z mého pohledu na play-off určitě máme. Bude strašně důležité, jestli v průběhu sezóny vydržíme zdravotně v pořádku a budeme schopni bodovat na hřišti soupeřů. My jsme si stanovili na začátku jasný cíl a tím je udržení se v nejvyšší soutěži. Každopádně nyní víme, že máme navíc a postup do play-off je reálný.

2. Jak letos hodnotíš celkovou úroveň ligy?

Za poslední roky se extraliga čím dál více vyrovnává. V lize už není tým, který by měl po konci základní části plný bodový zisk. Myslím si, že toto je skvěla pozvánka pro diváky, kdy v zápasech lze očekávat velmi vyrovnaný průběh a vyhrát může kterýkoliv tým. Úroveň ligy za poslední pět let šla podle mého názoru mírně dolů, vidím to z toho důvodu, že týmy už nemají profesionální hráče, tak jako v minulosti, spousta hráčů má házenou spojenou se zaměstnáním nebo se školou. Hráči, kterým sezona vyjde a jsou výkonnostně na vzestupu odchází do zahraničí za lepším, to vidím taky jako z jeden důvodů. Za to, ale jak jsem poznamenal extraliga se vyrovnala a je pro diváky atraktivnější.

3. Kopřivnická hala je v letošní sezoně zaplněná více, než bylo zvykem. Jak si spokojený s atmosférou?

Po celou dobu, co hraji v Kopřivnici si nevybavuji zápas, ve kterém by nás fanklub nehnal za vítězstvím. Že je hala zaplněna více než v loňské sezóně je pro nás hnacím motorem za vítězstvím. Je to pro nás velmi důležité, že lidi chodí a fandí, je to pro hráče radost hrát v zaplněném hledišti a slavit úspěch s fanoušky. O házenou v Kopřivnici je větší zájem také z propagace házené díky managmentu nového vedení.

4. Který z odehraných zápasů považuješ za nejpovedenější?

Za nejpovedenější zápas považuji zápas se Strakonicemi. Beru to ale jinak, zápas se Strakonicemi beru jako zápas, kdy jsme po celou dobu utkání hráli koncentrovaně a hráli jsme svoji hru a splnili jsme taktické pokyny, které jsme si před utkáním stanovili. Zápas s Plzní byl pro diváky jistě atraktivnější, jak z pohledu soupeře, tak ze samotného utkání, kdy se hrála rychlejší házená. Tento zápas nám vyšel velmi dobře, zahráli jsme dobře kolektivně jako tým a po většinu zápasu jsme vedli a kontrolovali průběh zápasu. Například takový zápas s Duklou byl úplně odlišný. Dukla byla po celou dobu prvního poločasu ve vedení, nám se nedařilo Duklu přehrávat a nedokázali jsme plnit pokyny a dostat Duklu pod tlak v obranné fázi, tak jak jsme plánovali, nakonec se nám na konci poločasu podařilo stav srovnat. Ve druhém poločase si troufám říct, že Dukla byla také lepším týmem, my jsme však dokázali zvládnout poslední desetiminutovku zápasu a zápas vyhrát. Divák tedy může brát zápas s Duklou jako za nejpovedenější, protože se vyhrálo, hrála se rychlá házená a padlo hodně branek.

5. Na čem budete jako tým ještě muset zapracovat?

S příchodem Luby Veřmiřovského se změnila celá koncepce hry. Zavedly se nové herní kombinace, obranné systémy, spolupráce hráče s gólmanem. Toto se projeví po nějaké době. Jisté automatismy nám fungují, my víme, na čem musíme pracovat a kde je prostor ke zlepšení. Na tréninku herní kombinace probíráme do detailů, snažíme si vysvětlit, jak by to mělo vypadat a kde jsou chyby. I když po šesti kolech máme 8 bodů, tak jako tým víme, že to, co po nás trenéři vyžadují má velké rezervy a musíme se zabývat i nejmenšími detaily. Máme před sebou velký kus práce a jsme na začátku práce nových herních systémů. S přibývajícím časem bychom do stávajících kombinací a systému hry měli přidávat nové prvky a zabývat se detaily. Luba Veřmiřovský má za sebou dlouho kariéru v zahraničí a má přehled, kde děláme chyby. Přesně ví, co po nás chce a také co od nás může očekávat. Proto s postupem času bychom se měli posouvat k optimálním a vyrovnaným výkonům.

6. Další extraligové utkání Vás čeká v Lovosicích. Jaký recept povede k úspěchu?

Tak jako na každé předchozí utkání, budeme na tým Lovosic co se týče po taktické stránce důkladně připraveni. Odehráli jsme v Novém Veselí velmi dobré utkání, a nakonec jsme přivezli důležité body. V Karviné náš výkon nebyl podle našich představ. Momentálně je našim cílem naučit se hrát i venku a podávat minimálně stejně bojovné utkání jako na domácích palubovkách. Poté si můžeme říct i po prohraném zápase, že jsme k utkání přistoupili s nasazením, ale body nakonec bral domácí tým. Lovosice mají zkušenější tým než my, takže cesta k úspěchu bude v bojovnosti, pokud toto dokážeme skloubit s taktickou přípravou, můžeme brát body z Lovosic my.

7. A jaké jsou tvé házenkářské sny? Plánuješ v Kopřivnici zůstat nebo by ses rád podíval do zahraničí?

Každým snem hráče je hrát tu nejlepší soutěž na světe a dosáhnout nejvíce úspěchů, byl bych špatným sportovcem, kdybych si ji nechtěl zahrát a neměl vytyčené cíle. Momentálně jsem v Kopřivnici spokojen, letos jsem dokončil školu, našel jsem si zaměstnání. Mým dosavadním házenkářským snem je uhrát s Kopřivnicí co nejlepší výsledky v české extralize, odvést pro tým co je v mých silách a uvidím, kde mě zbytek sportovní kariéry zavede.

Jardo, moc ti děkuju za tvůj čas a za rozhovor.

Táké mnohokrát děkuju.


Autor rozhovoru: Martin Petřek